Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

SEDČICE
 

Obec Sedčice leží 9 km jihozápadně od Žatce v údolí na levém břehu potoka (Aubach) Liboc oboustranně okresní silnice vedoucí ze Žaboklik do Čejkovic a dále do okresu Kadaň. Území obce zabírá plochu o 374 ha 30a.
Obec, ve které se nachází 28 domů se198 obyvateli patří k farní a školské obci Žabokliky a je přidělena lékařskému distriktu (obvodu) v Novém Sedle.
Území obce leží částečně v údolní dolině, částečně nahoře; pole ale stoupají pozvolna na sever k Přeskacké a na jihu ke Kličínské výšině. Ve všech polohách je půda k zemědělství výborně způsobilá. V nížině Libockého údolí se nachází četné dobře ošetřované ovocné sady a chmelnice; vlhčí půdy dobře prospívají loukám.
 
Obec se rozprostírá hlavně jednou domovní řadou po obou stranách silnice. Skoro uprostřed stojí malá obecní kaple. Na severovýchodním konci vede silnice kolem rozsáhlých hospodářských budov statku; naproti němu se zvedá  třešňovými stromy osázené návrší. Na jihozápadním konci obce vede vozová cesta přes dřevěný most na břeh druhé strany potoka, kde se nedaleko nachází myslivna a ovčín. Nedaleko obce stojí proti severovýchodu u silnice polní kříž zbudovaný v roce 1866 Johannem a Katharinou Schrauzer ze Sedčic. Naproti ležící akáciemi osázené návrší zdobí v roce 1719 postavená socha Jana. Na jednom malém návrší na severozápadě, vedle strážního domku Plzeňsko-Březenské dráhy,stojí dřevěný kříž. K podpoře dopravy slouží vedle již zmíněné okresní silnice Plzeňsko-Březenská dráha, jejíž stanice Žabokliky je od Sedčic vzdálena 3 km. Na místě vozové cesty vedoucí z Větrušic do Čeradic je již projektovaná stavba silnice. Spojení s poštou v Žaboklikách zprostředkovává venkovský poštovní doručovatel.
 
Zdejší hasičský spolek existuje od roku 1882; v roce 1885 bylo založeno Výrobní družstvo.
Sedčice tvoří s obcemi Libědice, Čeradice, Čejkovice a Žabokliky vodohospodářské
družstvo pro regulaci Libockého potoka. Od od roku 1906 úřaduje jako starosta majitel hospodářství Edmund Wolfram. Dřívější starostové byli: Anton Ultsch 1864-1872 jako místní představitel, jako starosta obce od r.1872-1898, Franz Schrauzer od r. 1898 do1906. Jako živnostníci jsou činní 2 řezníci, 2 hostinští, 1 obchodník, 1 mlynář, 1 kovář, 1 cihlář/pokrývač.
 
Dějiny obce. Sedčice byly již ve 13. století sídlem několika rytířských rodin, které se nazývaly šlechtickým přídomkem „ ze Sedčic“ („von Sedschitz“). Tak se objevuje v roce 1281 Chotěbor ze Sedčic (Chotêbor von Sedschitz) a v letech 1295-1305 Ratibor ze Sedčic (Ratibor von Sedschitz).
Poslední z nich vlastnil několik pozemků ve Větrušicích, které vyměnil za jednu část onoho majetku v Sedčicích, který patřil k prebendám (obročím) pražského kanovníka Johannese Pardi. Ratibor ze Sedčic měl ve svém znaku srp, zatím co rytířská a hraběcí rodina Sekerka ze Sedčic, u které se rovněž vyskytuje jméno Ratibor, měla ve znaku dvě zkřížené katovské sekyry. Jako první rytíř ze šlechty Sekerků ze Sedčic je písemně jmenován Rudolf, který v roce 1344 díl svého pozemku v Žaboklikách přenechal jako
dědičné pachtovné Hermmanu Judex. Dne 14. února 1420 potvrdil opat a celý konvent Benediktínského kláštera v Postoloprtech, že rodina má v jejich klášteře starou hrobku.
Toto vedlo některé dějepisce k domněnce, že byl postoloprtský klášter před rokem 1147 touto rodinou založen. (Veselý, Postoloprty s. 7 a 8).
     
Kolem roku1372 je Beneš Sekerka ze Sedčic jmenován patronem kostela v Žaboklikách.
On prodal svou držbu v Sedčicích (tvrz se statkem), Žabokliky (42 kop grošů ročního úroku) s právem patronátu farního kostela) a Čejkovice (42 kop ročního úroku) Wilhelmu z  Olešky Raczku ze Soběsuk a Jindřichu ze Sedčic za 400 kop grošů. Ze 4 synů posledně jmenovaného se objevuje na c.k. Dvorní lenní desce (XXV.,Fol. 49) v roce 1418 Beneš ze Sedčic. Bušek Sekerka, potomek Beneše nebo jeho bratrů, vlastnil se svými bratry Bořitou a Jindřichem Sekerkou statek Sedčice společně; později v roce 1456 přešel statek na Buškovy syny, Buška a Beneše, v jejichž vlastnictví zůstal asi delší čas. Mezitím přešla část Sedčic dne 30. září 1437 svatbou na rytíře Krištofa z Lipé (von Lippen), jehož manželka Dorotka, dcera
zesnulého Čenka ze Sedčic (Czenko von Sedčic) před Pražským zemským soudem
přiznala, že svému manželu Krištofovi a svým dětem dluží 500 kop grošů a zato ručí svými usedlostmi (tvrz, statek, selské dvory, úroky povinným mlýnem) a se vším co k tomu patří.
 
Jinou část Sedčic vlastnil v roce 1483 Jindřich a v roce 1523 Jiří Sekerka ze Sedčic (GeorgSekerka von Sedčic). Obě části brzy přešly na hraběte Albrechta Šlika, který prodal dne 28. března 1534 svůj majetek v Sedčicích (2 statky, selské dvory, celou obec), dále dílčí obce Žabokliky, Větrušice, Čejkovice a Soběsuky s kličínským hájkem (lesíkem) a žaboklickým patronátním právem městu Žatec za 5.050 kop českých grošů.
Při konfiskaci městských statků (majetku) v roce 1547 muselo město Žatec mimo jiných statků, pozemků,držav, postoupit také obec Sedčice se statkem císaři Ferdinandu I., který tento statek daroval jako korunní léno Wolfu Kraigerovi z Kraig,? po jehož smrti jej zdědil jeho syn Zdenko. Tento se dostal do sporu s královskou komorou a proto, dle výroku dvorního soudu, musel majetek v Sedčicích odstoupit králu Maximiliánu II..
 
Příkoří způsobené touto ztrátou mělo snad způsobit Zdenkovu brzkou smrt. Přes protesty, které Heinrich Kraiger z Kraigu proti prohlášení o propadnutí statků (Heimfallserklärung) svého zesnulého bratra Zdenko vznesl, byly statky v Sedčicích v 
roce 1571 králi Maximilianu přiřknuty. Tento prodal tvrz a statky v Sedčicích, včetně obce a vlastního podílu z Čejkovic a Žaboklik dne 9. června 1575 vrchnímu lennímu správci a vrchnímu zemskému komořímu Čech Joh. z Waldsteina na Strojeticích za 6.500 kop pražských grošů, který majetek vlastnil až do své smrti v r. 1597. Jeho syn a dědic,
Adam starší z Waldsteinů pan na (Žehnsitz)? přenechal tvrz Sedčice se statkem a obcí dne 30. června 1599 cestou prodeje rytíři Asmannu Stampachu ze Stampachu za 32.000 kop míšenských. (Bilek 611, zemské desky 129, P. 9). Tento nový majitel nechal své manželce Sophii na statku Sedčice, v pátek po svátku Božího těla roku 1602 zajistit jitřní dar v částce 3.750 kop míšenských. Majetek si podržel ve svém vlastnictví do r.1616 a prodal jej v tomto roce paní Kateřině Kaplířové ze Sulejovice, která většinu času na tvrzi v Sedčicích bydlela. Tato koupila od rebelantských stavů Pšov, musela jej ale vrátit, aniž by za něj obdržela zaplaceno.
 
Když se objevil v roce 1627 přísný výnos císaře Ferdinanda II., kterým bylo veřejně oznámeno, že jeho majestát nechce žádné jiné poddané než katolické, dala paní Kateřina raději přednost vystěhování, nežli by opustila svou protestanskou víru. Prodala
svůj majetek Sedčice se všemi sounáležitostmi v roce 1628 Anně Salomenasové, hraběnce Černínové (Szernin) z Chudenic za cenu 41.000 grošů míšenských a odebrala se do Saska. Říšský hrabě Hermann Černín (Szernin), pán na Petrohradě a (Gießhübel) Kysibelce a manžel Anny Salomenasové spojil majetek Sedčice s panstvím v Krásném Dvoře, které tak zůstalo za potomků této rodiny až do dnešní doby. Ve 30ti leté válce byly Sedčice, jako věrný stoupenec Ferdinanda II.vypáleny, vypleněny a celkově zpustošeny; tvrz byla zbořena a vypálena. V roce 1647, v době od 6. do 10. října odvlékla jedna rota (Freikompanie) pod velením rytmistra Augustina pryč hraběcího písaře Zachariase ze Sedčic.
Ohni byly zničeny: 1878 stodola u č.1, 1881 panská ubytovna dělníků v č.5, 1894 stáj u č.1, 1899 opět u č.5 a v r. 1904 hostinec č.3. Vážná povodeň byla v roce 1872; škody krupobitím nastaly v létech 1883 a 1897. Na choleru zemřelo v r. 1866 23 osob.
Severně obce u silnice se nachází sídliště z mladší doby kamenné. Jelikož existují pouze nepatrné nálezy, tak se také nedá určit jeho časové kulturní období.