Sklizeň chmele Břežany-Číňov roky 67 až 79

Šedesátá léta - chmelové brigády

Chmelové brigády byly v té době pojem. Samozřejmě nám byl velkou inspirací barevný filmový muzikál „Starci na chmelu“, motivací však bylo jistě víc. Přímo naše ročníky zastihla chmelová mánie navíc v letech plných nadějí a událostí, které jsou dost živé ještě dnes. Pro pamětníky stačí strohé sdělení, že jsme se zúčastnili chmelových brigád v letech 1967, 1968 a 1969, vždy ve stejném místě. Obvykle se cestovalo zvlášť vypraveným vlakem, v našem případě s cílovou stanicí Žabokliky.  Z Žaboklik nás část pěším pochodem pokračovala do Břežan.  Pokud si dobře pamatuji, asi v půli cesty jsme míjeli dřevěné baráky obehnané plotem a ostnatým drátem, kde se v té době nacházeli tzv. „muklové“,  ale o tom ví místní asi víc..., občas jsme skrz plot s nimi dali řeč....

Nebylo velkým překvapením, že část z nás byla ubytována v podobných dřevěných barácích na okraji obce Břežany, dobře si pamatuji, že tam byly studentky Střední Koželužské Průmyslovky z Otrokovic. Aby se to příliš nemíchalo, kluci jsme byli ubytováni ve dvoře rohového hospodářství na návsi, okolo něj zatáčela cesta doprava, směrem na Čínov. Mimochodem, vždy jsme si mysleli, že Čínov .... Pamatuji si, že ve vedlejším dvoře bydleli Kozarcovi. Uprostřed návsi byl rybníček s husami. Za rybníkem kostel, ten byl ale poněkud ve stínu té doby... Žel mi poněkud vypadla jména místních občanů, snad nejvíc mi utkvělo jméno paní Rousové, kterou jsme zcela záměrně přiváděly k nepříčetnosti neustávajícími dotazy, kolik že už máme žoků...... No a partě, ve které jsme pracovali, se pracovně říkalo "sekáči", protože jsme jako první krok své činnosti na chmelnici museli kosákem čili srpem přetnout asi v 1m výšce štok i s drátěným vedením. Proto nás hned první den dost překvapila výbava, kterou jsme fasovali: vedle onoho srpku to byla celogumová kombinéza a gumový rybářský klobouk a holínky, i když v tom nebylo zvlášť příjemně, měli jsme z toho náramnou srandu, to když pršelo, nebo bylo po dešti. To byl rok 1967... a tak se nám to líbilo, že jsme (naše tvrdé jádro strhávačů štoků) neváhali přijet ani po maturitě v roce 1968.

To už jsme byli zkušení „mazáci“, a jako průmyslováci strojaři jsme se brali víc k práci okolo strojních zařízení, hlavně u kombajnů ČCH2 a ČCH3, dvojka byla v Břežanech, trojka  byla v Činově. To už jsme si plánovali, že příští rok půjdeme makat jako pomocní strojníci. To byl rok 1968 a právě tady jedno ráno nás zastihla zpráva o invazi spojeneckých vojsk, byl 21.srpen 1968.

Netrvalo to moc hodin a stali jsme se svědky příjezdu sovětských vojsk, které se utábořily u Ohře.

Hned první kontakty s nimi jsme měli konfliktní, to když se nám podařilo při svozu štoků na cestě z Činova do Břežan zachytit jejich telefonní linky a kousek cesty je popotáhnout. Po této zkušenosti jsme o další kontakt s nimi přestali mít zájem. Pracovní směny, alespoň pro naši partu strhávačů štoků byly poněkud časově protažené, protože jsme museli nakrmit kombajny (česačky chmele) i pro  začátek následujícího dne, také ráno se jelo dřív a snídaně a obědy nám vozily do chmelnice, večeře po příjezdu do Břežan jsme měli přihřívané, to už osádky kombajnů byly dávno po sprchách a rozjížděly se podvečerní zábavy, samozřejmě většinou ve vlastní režii. My jsme ale preferovali větší volnost bez přílišné pozornosti pedagogického dozoru a ve finále také i větší výdělek.

Dodatečně musím doplnit, že za nás už nepamatuji klasické česače chmelových šišek v takové síle, tak, je ukazuje výše zmíněný muzikálový film, většina štoků se protáhla kombajnem. V osmašedesátém se začala v Činově stavět ČCH3, to už jsem si domlouval, že příští rok na ni půjdu dělat pomocného strojníka. To už jsme měli po přijímačkách na techniku do Brna a parta čtyř věrných jsme před nástupem do třetího semestru nelenili znovu přijet do Břežan.  Pro mne osobně zde byl motivačním motorem především dobrý výdělek, ale ta sranda okolo byl bonus k nezaplacení. Ta nová čéchátrojka nebyla odladěná, tak nás provázela závada za závadou. A denní norma se musela dohonit, prostě nadšení, jak rok po napadení....

I to, jak jsme se dokázali rychle sblížit s místními obyvateli, no a pokud mezi námi vznikly nějaké konflikty, dokázali jsme je elegantně vyřešit a přetavit v harmonické vztahy, prostě pohoda!

Myslím, že něco podobného dnešní dospívající generaci nenávratně zmizelo z nabídky inspirací pro plnější život, že dnešnímu dorostu takové povyražení prostě a výslovně zásadně chybí.

Václav Vraný, Uherský Brod

Děkujeme panu Václavu Vranému   za zaslání většího počtu fotografií a článku, ve kterém vzpomíná na chmelové brigády v obcích Břežany a Číňov v letech 1967 až 1969. Veškerá dokumentace od pana Vranného, bude digializovana a uložena v Kronice Obce Nové Sedlo.

Opakujeme prosbu na občany našich obcí, kteří mají v domácím fotoarchivu uloženy dobové snímky (a to nejen na sklizeň chmele) aby nám  své fotografie, případně vzpomínky zapůjčili  k naskenování a uložení do archivu Obce Nové Sedlo. Snad je snaha pana Vraného přimněje k tomu, aby prohlédli své archivy a osvěžili vzpomínky na období, které v našich obcích prožili.

Předem děkujeme.

                                            Jaroslav Kubelík kronikář,

 e-mail:  jaroslav.kubelik@seznam.cz