Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

ŽABOKLIKY
 


Obec Žabokliky leží 6 km západně od Žatce v hluboko vrytém údolí libockého potoka, částečně i na jeho severní straně (území). Obec čítá 35 domů se 196 obyvateli. K ní náležící území zahrnuje plochu o 439 ha 64 a.

Z údolí libockého potoka stoupá terén jihovýchodním a ještě více jižním směrem celkem značně k náhorní rovině, zatímco severně a východně obce po mírném stoupání přechází v rovinu. Ve velmi úrodném údolí, jehož půda se skládá z naplaveného jílu nebo spraše, se nacházejí bohatě výnosné louky, chmelnice a ovocné sady. Na stoupajícím terénu a na rovině ležící pole dávají při svých výhodných půdních podmínkách vděčné výnosy ve všech druzích obilovin a jiných zemědělských půdních produktů.

Vlastní obec je řada domů rozprostírající se směrem od jihozápadu k severovýchodu mezi silnicí a libockým potokem. Na návrší na západě obce stojí uprostřed hřbitova, obklopeném vysokou zdí, zdaleka viditelný statný (nádherný, majestátní) dvouvěžový Bartolomějský farní kostel. Nedaleko odtud se nachází jednoposchoďová fara s hospodářskými budovami. Návrší kostela je ve svém úpatí kolem dokola obklopeno domky se slaměnými nebo šindelovými střechami. Nově postavená přízemní školní budova stojí v západní řadě domů. Pod obecním rybníkem vede podél ovocnými stromy osazené kotlovité prohlubně vozová cesta přes dvakrát přemostěný libocký potok ke mlýnu a dále do Větrušic. Jižně leží v libockém údolí statek.

Docela blízko obce vede kolem Plzeňsko-Březenská dráha. Na západním konci obce se pod 5 mohutnými kaštany tyčí vzhůru kříž. Ve stejném směru stojí u silnice kamenná socha sv. Adalberta s nápisem: „Svatý Adalberte, modli se za nás!“. Tam, kde žaboklická odbočka ústí do kadaňské okresní silnice se nachází hostinec a východně od něho v roce 1734 postavený polní kříž. V roce 1906 byl západně od obce blízko okresní silnice zřízen nový hřbitov. Dne 18. srpna 1907 byl hřbitov vysvěcen místním děkanem Adolfem Glatzem a předán svému určení. 

Žabokliky jsou farní obcí, vlastní dvoutřídní obecnou školu, vlastní poštovní a telegrafní úřad a je přidělena lékařskému (zdravotnickému, sanitárnímu) distriktu (obvodu) (Sanitäts-distrikt) v Novém Sedle. K podpoře dopravy slouží Plzeňsko-Březenská dráha se svou 1,5 km od obce vzdálenou stanicí Žabokliky, dále pak do Sedčic a Čejkovic vedoucí okresní silnice, která se odbočkou ke stanici dráhy Žabokliky napojuje na blízkou silnici Žatec-Kadaň. Mimo toho vede 5 vozových cest k sousedním obcím.

Jako starosta obce tohoto času úřaduje majitel pozemku (statkář)? Franz Steinberger.
Dřívější představitelé obce byli: Josef Lorenz, Josef Reichl, Anton Lorenz (1866), Julius Bauer (1880), Anton Lorenz, Josef Felgenhauer (1898-1905), Emanuel Böhm (1906).
Zdejší hasičský spolek existuje od r. 1904. Za účelem regulace libockého potoka se spojily obce Žabokliky, Sedčice, Čeradice, Čejkovice a Libědice do tzv. „Vodního družstva“.
Se živností se zabývali: 1 obchodník s láhvovým pivem, 1 hostinský, 1 obchodník, 1 mlynář, 1 obchodnice se střižním zbožím, 1 švec a 1 truhlář.

Kostel. Kostel v Žaboklikách je jeden z nejstarších v okrese; měl být založen (postaven) již kolem roku 1200 pražskou kapitulní nadací (klášterem)?. První zprávy o něm se objevují až ve 14. století. Jako farní kostel platil 30 grošů roční papežský desátek. Ve zprávě o instalaci faráře v Dolanech dne 17. května 1356 je zmíněna i instalace žaboklického faráře. Ve sporu, který vznikl v roce 1360 mezi sedčickým rytířem Budiwojem a bratry Janem a Vítem, synů Otty ze Žaboklik o patronátní právo kostela v Žaboklikách, uznalo konzistorium rytíře Budiwoje jako pravoplatného patrona a jím navrhovaný kněz Timotheus, syn pána (Wernhera)? z Bořislavi, byl potvrzen jako farář v Žaboklikách. Po dvanáctileté činnosti jej následovali v úřadu duchovních pastýřů (1392) klerik Benedikt z Liběšic a v r. 1396 nebo již dříve magistr Wenzel. Tento prodal svému patronu Jindřichu ze Sedčic 3 kopy grošů ročního úroku na statku (majetku) Sicho? v Liběšicích. Dne 27. května 1396 daroval Jindřich ze Sedčic kostelu v Žaboklikách 30 kop grošů na zlepšení dotace faráře.

Ve stejném roce dne 10. listopadu pronajal farář Wenzel příjmy své fary knězi Stephanu z Příbrami za 14 kop grošů ročně na 3 roky; inventář, tj. 3 koně (2¼ kop), 4 krávy (2 kopy 20 grošů), 2 telata (24 grošů), 30 ovcí, 60 slepic, varný kotel, 8 sudů, vůz (28 grošů) a pluh musel nájemce zanechat nebo koupit. V důsledku usilovného snažení faráře Wenzela byl kostel obdarován různými osobami dary; tak mu věnovali Emil a Wenzel z Chrášťan (Groschau okres Podbořany) 30 grošů ročního úroku. Že farář Wenzel měl vysoké uznání duchovní, dokazuje jeho jmenování soudcem v jedné při žateckých kněží. V roce 1413 se rozloučil s obcí Žabokliky a odešel na s farářem Egidusem vyměněné obročí ve Skupicích. Farář Egidus zemřel v r. 1416. Jeho následoval Habard, který se po jednom roce obročí v Žaboklikách zřekl a odešel do Klobuk u Slaného, načež byl jako farář potvrzen (Nikolaus) Mikuláš, syn Bedřicha (Friedricha) ze Žatce.

V pozdější době se fara stává utrakvistickou (kališnickou), potom protestantskou. Z kališnických duchovních pastýřů je zvláště znám kněz Misena. Tento se snažil své příjmy rozmnožit tím, že sedlákům půjčoval peníze. Když nechtěli platit, sebral kostelu dva stříbrné kalichy (jeden z roku 1474, druhý z roku 1496), jeden cínový kalich, dvě ciboria (nádoby na uschování hostií), jeden kalichový podstavec, 3 mešní roucha, jednu Korporale? vedle dvou stříbrných lžic a utekl v r. 1565 s ukradeným církevním majetkem. Sedláci jej pronásledovali a jen ochraně jednoho syna písaře může děkovat za záchranu svého života. V roce 1578 je kališnickým farářem v Žaboklikách jmenován Jan Soběslavský.
  
Ve stejné době byl v Žaboklikách rodilý kališnický kazatel Jan ustanoven farářem v Kadani. I současně v Kutné Hoře ustanovený kališnický farář Sixtus Kandius pocházel ze Žaboklik. On byl oddán kalvinskému učení, představoval si vlastní Konsistorium a poslal své kněze k potvrzení do Ženevy. V Kutné Hoře se těšil velké oblibě, tuto ale ztratil, když se v roce 1592 oženil se služkou.

Po protireformaci dostala obec Žabokliky opět římsko-katolické duchovní pastýře. Od této doby zde působili faráři : 1654 Johann Schubert ze Scheibenfels?; 1669-1671 Michael Lemke; 1671-1691 Georg Adalbert Frischmann (pod tímto farářem byly v r. 1680 kostel v Radičevsi a filiálka Velká Černoc, které dosud patřily duchovním pastýřům děkanátu v Žatci převedeny k farnosti Žaboklik); 1691-1698 Peter Czumpelius, 1698-1705 Adam Franz Siegl, 1705 až 1719 Andreas Josef Hemmerschmiedt, 1719-1727 Franz Müller, 1727-1736 Josef Haberkorn, arcibiskupský okresní vikář (za něho byl asi v roce 1733 postaven současný farní dům, v kostele byly postaveny nové oltáře); 1736-1755 Johann David Pecher, 1755-1770 Johann Clave biskupský okresní vikář, 1770-1800 Christoph Krieger, 1800-1830 Franz Pollet, 1830-1848 Matthias Chwoika, okresní vikář, 1848-1877 Augustin Münnich, 1877-1879 Florian Heller,1879-1890 Josef Hanff, děkan, od roku 1891 Adolf Glatz, děkan. V roce 1892-1893 byl kostel renovován.

Škola. 
O zřízení školy nejsou žádné zprávy. Podle žaboklické farní knihy memoárů stála do r. 1760 škola v blízkosti kostela; v tomto roce byla postavena nová školní budova.
1. ledna 1883 byla škola rozšířena o druhou třídu; jedna místnost na výuku byla do r. 1903 umístěna v domě č. 10. V tomto roce vybudovala obec vedle staré školní budovy za cenu 17.000 K novou přízemní školní budovu. Stará školní budova z roku 1788  v současné době slouží jako byt řídícího školy. Otevření nové školy se uskutečnilo 1. listopadu 1903.

Jako ředitelé školy působili: Wenzel Bauer, Anton Strohschneider, Johann Strohschneider, penzionován jako ředitel národní školy v Sonnenberg?, Laurenz Zetlitzer, (1869-1902), Adolf Ingrisch (prozatímně 1902/3), stále 1903 Heinrich Kurka. Jako učitelé působí v současné době Adolf Martinitz, učitelka výuky industrializace Marie Merolt. Výuku náboženství provádí místní duchovní pastýř.
Neolitická kulturní epocha (mladší doba kamenná) je dosvědčena nálezem hrobu a sice typickou amforou se šňůrovou keramikou.
     
Dějiny obce. 
Z dřívější doby postaveného kostela (kolem 1200) se dá usuzovat, že Žabokliky jsou staré osídlení a již před rokem 1200 existovaly jako obec (osada). Ale spolehlivé zprávy o ní nalézáme teprve ve 14. století. V této době se setkáváme v dějinách obce Žabokliky nejprve se šlechtickou rodinou pánů ze Sedčic. V roce 1344 totiž přenechal Rudolf ze Sedčic se svolením své manželky Kateřiny a svého syna Budiwoje 7 ¼ lánu (450 korců) orné půdy v Sedčicích a u Sedčic podle zákupního práva (emphiteutischem Recht) Hermannu Judexi a jeho dědicům.

K Žaboklikům z toho patřilo 108 korců. Za každý lán mělo být zaplaceno 14 kop grošů. Z toho měli Hermann a jeho dědici ½ lánu (30 korců) se zájezdním hostincem uvolnit rybáři (Fischer), ševci (Schuhmacher) a všem poddaným, kteří se na této půdě pod kostelem až k potoku měli usadit. Také mu měly být podle zákupního práva přenechány dvě velké pastviny, jedna proti Čeradicím a druhá proti Chbanům za roční úrok 2 marky 64 grošů za jeden lán. Mimo toho musel Hermann pánu ze Sedčic jako úrok přivážet ročně 4 čtyřspřežní vozy dřeva, pak ještě zaplatit 4 slepice na hromnice a 4 na sv. Martina. Právo rybolovu v libockém rybníku pod Žaboklikama bylo Hermannu svobodně k dispozici.
Přesto, že všechna práva a povinnosti byla jasně předepsána, vznikl v roce 1360 spor o patronátní právo. (Viz dějiny kostela/církve).

V roce 1358 daroval Burghard, hrabě z Magdeburgu, kapli sv. Anny v biskupském chrámu v Praze 11 kop grošů, 2 kopy grošů obci Žabokliky a 1 kopu grošů Radičevsi selským dvorům se všemi dispozičními právy. I v pozdější době zůstaly Žabokliky z velké části v majetku šlechtické rodiny Sekerků ze Sedčic. Tak byl v roce 1372 Beneš Sekerka samojediný (výhradní) představitel fary. Tento v roce 1389 prodal ze  svého majetkuv Žaboklikách 2 kopy grošů ročního úroku s patronátním právem Wilhelmu z Olešky  Rackovi ze Soběsuk a Jindřichu ze Sedčic, koupil ale ještě téhož roku (2. října) 1 lán půdy vedle patronátního práva v Žaboklikách opět zpět. Po smrti Beneše se měl (asi, údajně) stát Jindřich ze Sedčic jediným vlastníkem Žaboklik, jelikož je zde později (1413) jmenován jako patron. Jak je z jednoho dokumentu z roku 1408 zjevné, stal se asi Jindřichův syn Čeněk jeho dědicem. Pánové Bořita, Bušek a Jindřich ze Sedčic na Žaboklikách, kteří jsou zmiňováni v roce 1437 u příležitosti nějaké úrokové pře, byli buď Čenkovi synové nebo jeho synovci.

V tomto roce zemřel kněz Johann Staredstvo ze Žaboklik. Odúmrtné úroky po něm, 12 kop grošů byly zapůjčeny Heinrichu Gablenzovi, purkrabímu z Gilniez?. Proti tomuto protestovali Bořita, Bušek a Jindřich ze Sedčic tím, že vedle dokumentů o vlastnictví veškerých dědičných úroků předložili Rudolfem ze Sedčic vyhotovený a městskou radou v Žatci osvědčený doklad. Když se Gablenz u posledního jednání v roce 1461 neobjevil, byl svého nároku zbaven. I kněz Johann Altarist od oltáře sv. Anny pražského biskupského chrámu vznesl nárok na tento úrok. Když v roce 1437 zemřela Kateřina, vdova po Martinu ze Žaboklik,daroval král Sigismund její na dvoře v Žaboklikách zajištěné věno 100 kop grošů Albertu z Koldic, později Johannu Spanovi.

V roce 1454 daroval král Ladislav po smrti Prokopa na něho přešlý odúmrtný majetek Holedečku, Stránek a Žaboklik Albertu z Kolovrat Krakowskému. Proti tomu protestovali Hans Huler, Schöffe a občané Kadaně jménem starosty, radních a celého kadaňského městského obvodu. Augustin, syn Hannsche Moschnera z Kadaně prokázal v roce 1457 při jednání přes 7 kop 12 grošů dědického úroku ze žaboklických privilegií, které králové Jan a Václav udělili občanům Kadaně, načež mu byly požadované úroky přiznány.

Mezitím došlo k vůli majetku v Žaboklikách a Čejkovicích ještě k jiným sporům, když v roce 1456 byly u dvorní lenní tabule podány svědecké výpovědi. Nejpříznivější byly výpovědi pro Beneše Sekerku ze Sedčic. Svědek Jiří Chlup z Čejkovic potvrdil: „Je mi známo a vzpomínám si, že pradědeček Jindřicha a Beneše Sekerkovic, majetek v Žaboklikách a v Čejkovicích vlastnil a po něm jeho synové Bušek, Bořita a Beneš. Také si nevzpomínám, že by tyto majetky někdy přešly z jejich vlastnictví na jiného majitele a v současné době je vlastní Bušek a Beneš“. Archiv Český I, 176.

V roce 1467 obdržel Beneš Krabice z Weitmüle? od krále Jiřího z Poděbrad úpis na obce Kněžice, Radonice, Čejkovice, Žabokliky, Libědice, Oploty a Kaštice. Jak dlouho si pán z Weitmüle svůj majetek v Žaboklikách ponechal, není známo.

V pozdějších dobách přešla obec Žabokliky částečně na Johanna ze Šumburku a jeho bratry. Tito po krátké době přenechali svůj majetek v Žaboklikách Albrechtu z Kolovrat, který dne 28. dubna 1508 část obce Žabokliky, tak, jak mu byla Šumburkem a jeho bratry prodána  postoupil cestou prodeje Appelu von Vitztum na Neuschumburgu?. Když tento v roce 1530 musel opustit zemi, byly tyto majetky prodány částečně příbuzným a částečně konfiskovány.
Dne 12. března 1533 přenechal císař Ferdinand I. majetek Rybňan, ke kterému tenkrát patřila obec a tvrz (pevnost), obec Nové Sedlo a dva dvory v Žaboklikách, Janu Žateckému z Weikersdorfu? zástavou proti dluhu 1400 kop českých grošů.

Ta část Žaboklik, která byla dříve v majetku pánů ze Sedčic, patřila v roce 1534 hraběti Albrechtu Schlickovi. Tento prodal dne 28. března stejného roku svůj majetek v Žaboklikách (část obce s patronátem kostela) městu Žatec, které zakoupený majetek v roce 1547 konfiskací opět ztratilo. Ještě před rokem 1571 se dostala jedna část Žaboklik do majetku Zdenka Kraigera z Kraig?, zatím co jiná část musela patřit pravděpodobně kolem roku 1586 k panství Líčkov, neboť kolem této doby prodal Johann Waldemar z Lobkovic na Líčkově všechen majetek, který v Žaboklikách, Chudeříně a Přeskacích vlastnil, Johannu, staršímu z Waldsteina na Sedčicích.
Tento nebyl majitelem Sedčic a Žaboklik dlouho, svůj majetek prodal Asmannu (Erasmus) Stampachovi ze Stampachu. Když chtěl tento svůj majetek rozšířit více k Chomutovu, přenechal Sedčice a Žabokliky cestou koupě Kateřině Kaplířové ze Sulejovic. Nová majitelka se v době protireformy necítila jako protestantka jistě; proto prodala v roce 1628 Sedčice a Žabokliky své švagrové Salomeně, provdané hraběnky Černínové (Czernin) z Chudenic na Petrohradě. Majetek Žaboklik byl spojen s panstvím Krásný Dvůr a při tom zůstalo až do dnešní doby.