Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

BŘEŽANY
 

     
6 km severozápadně od Žatce leží v údolí Ohře těsně u pohoří (horských hřebenů), které zrovna tak lemuje (vroubí) proti západu obec Břežany se 24 domy a 120 obyvateli. K ní patřící obecné plochy mají rozměr 252 ha 32 a.
 
Obecní území se rozkládá v rovině, která mírně klesá směrem k blízké Ohři a na druhé straně západního pahorkatého území stoupá k mírně zvýšené náhorní rovině. Na břehu Ohře se nachází velmi úrodná, naplavená půda. Zde nabízí zemědělství ve všech domácích půdních produktech velmi bohaté výnosy; i pro pěstování chmele je toto vhodné místo. Výše položené, západně se rozprostírající pole jsou více nebo méně kyznaté (křemenité) půdy, které vydávají také většinou uspokojující sklizeň.
 
Většinou jednopatrové, ohnivzdorně postavené domy, pod kterými ční několik velkých, pěkných hospodářských dvorů obklopuje v kruhu dosti velkou náves zdobenou promenádní kaštanovou aleji. Uprostřed návsi se nachází kostel se hřbitovem obklopeném zdí, který toho času ještě slouží jako pohřebiště. Blízko vchodu na hřbitov stojí pod kaštany socha Panny Marie s nápisem: „Johannes Samuel, bývalý rychtář v Břežanech, Christianus Rick, bytem v obci (Schina)? Čínov?, Mathias Fischer, dvorní a obecní kovář, Anno 1694, renovováno 1884“. Přízemní budova školy stojí na jižním vstupu do obce. Škola je postavena s dvěma křídly a obklopena dosti velkou školní zahradou. Statek zabírá severovýchodní část návsi. Směrem k jihu stoupá silnice strmě nahoru , východně od ní, dole v údolí se nachází rybník.
 
Břežany patří k farnosti Žabokliky, májí ale vlastní pobočku kostela (filiální kostel) a jednu jednotřídku obecné školy. Spojení s poštou nacházející se v Soběsukách je zprostředkováno venkovským poštovním doručovatelem. V sanitární oblasti jsou Břežany přiděleny distriktu (obvodu) v Novém Sedle.
 
2 km vzdálená dráha Plzeň – Březno se stanicí Žabokliky, dále ze silnice Žatec – Kadaň přes Břežany do Čínova odbočující okresní silnice a vícero vozových cest slouží k dopravě a provozu mezi sousedními obcemi.
Spolky se v obci nenacházejí. Obchod a živnost provozují: 1 hostinský, 1 obchodník se chmelem, 1 podkovář, 1 obchodník, 1 krejčí a 1 švec.
Dosti vzdáleně jihozápadně se nachází k obci patřící cihelna.
 
Starostovali zde : Karl Schweitzer 1841-1850, Josef Rödling do r. 1859, Franz Klement do r. 1871, Josef Lüftner do r. 1874, Karl Fritschka do r. 1880, Josef Fritschka do r.1883, Karl Fritschka do r. 1886, Josef Dörr do r. 1895, Adolf Reichl do r. 1898, Josef  Dörr do r. 1901.
 
Š k o l a.  
V které době byla vybudovaná zdejší škola se nedá písemně doložit. Z jednoho, z roku 1804, pocházejícího záznamu filiálního kostela v Břežanech, který zdejší učitel Wenzel Karl spoluvytvářel se dá usuzovat, že už v tomto roce škola stála. Od kdy a jak dlouho jmenovaný učitel svůj školní úřad zde vykonával není známo. Rovněž jména jeho následníků se nedala zjistit. Od roku 1836-73 zde učil učitel Isidor Gura. Jeho následovali jako učitelé a ředitelé školy Franz Possolt 1874-31. srpen 1904 (po 40 leté služební době odchází do důchodu); Anton Stöckl od 1. září 1904 do dnes. Výuku industrializace v současné době provádí učitelka Berta Stöckl. Současná školní budova byla v roce 1888 nově postavena na místě staré školní budovy.
 Břežanský kostel
K o s t e l. 
O historii zdejšího filiálního kostela sv. Simona a Juda není toho ze starší doby mnoho známo. Jisté je, že kostel stál již ve 14. století a v této době patřil jako filiálka k Soběsukám. Kolem roku 1360 vymohl klášter ve Waldsassenu,* že k Břežanům náležející kostel byl povýšen na samostatný farní kostel, k jehož příjmům měly sloužit daně z obce Čínov
Podle darovací listiny ze dne 19. března 1365 odškodnil opat Johann I. z Waldsassenu faráře ze Soběsuk za odloučení od Břežan. První známý farář byl Johannes, 1365-1366.
 
* Pole (role) „Kněžourská čtvrť“ (Pfaffenviertel) bylo pravděpodobně vlastnictvím kláštera,
   rovněž tak vinice „Weinberg“. 
 
 
Jako jeho nástupci jsou jmenováni: Farář Matthäus do r. 1369. farář Konrad do r. 1375, potom farář Heinrich Hirsberger. V jedné listině ze dne 9. září 1386 (S.U.B. č. 675) je zmíněn Niklas jako nájemce fary v Břežanech a svědek. V roce 1388 šel Martin Leporis z Reb-gern? jako farář Břežan s Hochpetscherským? duchovním pastýřem Heinrichem Kletlenba-bachem na výměnu obročí (prebendy,důchodu). Až do roku 1375 je jmenován opat kláštera z Waldsassenu patronem kostela. Další zprávy o zdejším kostele z předhusitské doby nejsou k dispozici. V pozdější době se kostel v Břežanech asi stal kališnickým (utrakvistickým) a v době protirefomace po roce 1620 svého duchovního pastýře ztratil. Nalézáme jej potom opět jako filiálku farního kostela v Soběsukách, do kterého je až do současnosti začleněn. Tento bohatě dotovaný filiální kostel v Břežanech, kde jsou každou třetí neděli uskutečňovány bohoslužby, byl v roce 1750 pod duchovním pastýřem Johannesem Pecherem přestavěn. (další viz „Kostel Žabokliky“).
Severně od Břežan stojí blízko u obce u silnice do Čínova pod akáciemi kamenný kříž, zbudován Franzem a Annou Klemenotovými v roce 1865. Stejný kříž stojí trochu vzdálen jižně od obce po pravé straně silnice.
     
U obce bylo nalezeno vícero nálezů, bohužel se tyto ale ztratily, takže kulturní časové období nelze zjistit. Nález kostry, který také zůstal bez povšimnutí; lze sice soudit na nekropole (nekrotický) starých časů, ale nelze v tomto směru dělat jakýkoliv závěr.
V každém případě je možno předpokládat, že Břežany mohou vzhlížet zpět na starou minulost, se vší pravděpodobností až do doby kamenné.
 
D ě j i n y  o b c e. 
Podle jedné listiny ze dne 7. března 1185, se kterou bere papež Lucius v Čechách se nacházející statky, pozemky (državy) bavorského kláštera ve Waldsassenu v ochranu (S.U.B. č. 18), patřila k tomuto klášteru i malá ves Prin, která dle jednohlasného prohlášení historiků je dnešní obec Břežany. Zda byla tehdy ve vlastnictví kláštera celá obec nebo pouze její část, není známo. Ve 14. století nalezneme vedle kláštera Waldsassen i jiné vlastníky. Tak měl král Jan z Luxemburgu prostřednictvím listiny ze dne 24. prosince 1332 dát svému věrnému příteli Friedrichu z Egerbergu?, se kterým se tenkrát nacházel v Paříži, část Břežan jako léno a udělení léna v roce 1361 potvrdit. V této době byl zde ještě klášter Waldsassen majetný, neboť když v roce 1365 byla zbudována nová fara v Břežanech a příjmy faráře Buschko v Soběsukách byly tímto zmenšeny, odškodnil jej klášter ročním úrokem ve výši 1 ¾  kopy z klášterního dvora v Břežanech.
Jak se zdá, nepodržel si klášter Waldsassen své statky už dlouho, neboť v roce 1388 prezentuje Sigismund z Koldic pro zdejší kostel nového faráře. Před rokem 1422 (S.U.B. 398) vlastnil Mathias Koblenczer, žatecký občan, několik úroků z Břežan, které dal chudým města Žatec. V roce 1490 měly Břežany patřit dědickému podílu Jana Hassensteinského z Lobkovic.
O době následné nejsou žádné spolehlivé zprávy. Kolem roku 1848 patřila obec k panství v Krásném Dvoře. V současné době je statek v Břežanech v majetku hraběte Černína.
 
Ohni byly zničeny v roce 1849 obytný dům č. 5 včetně stájí (majitel Johann Fritschka), v roce 1860 obytný dům č. 5 včetně stájí (žhářství), dva dny později panský chlév pro krávy v č. 4 (žhářství stejnou osobou jako u předešlého ohně) a v roce 1903 stodola Josefa Fritschka v č. 2.
Cholera v obci nevládne.
O tažení vojsk je pouze známo, že v roce 1866 bylo 60 mužů pruské pěchoty (infanterie) po dobu dvou dnů v obci ubytováno.
 
 
Břežany
 
Břežany jsou rodnou obcí slavného královského, bavorského a vévodského saského komorního pěvce Eugena Gura. Jeho životopis nechám vyprávět jeho samotného:
 
„Narodil jsem se jako syn učitele obecné školy 8. listopadu 1842 v jedné malé obci v severozápadních Čechách, v Břežanech u Žatce u řeky Ohře. Od svého otce vyhlédnut jako chemik,  mechanik nebo stavitel, nastoupil jsem po vyšší střední škole v Rakovníku v roce 1860 na polytechniku ve Vídni, což bylo praktickému smyslu mého otce vzdálené. Mé již dříve ukazující se nadání pro kreslení a hudbu mě vedlo k umění „bez chleba“. Ale na umělecké poklady přebohatá Vídeň, kde k tomu tehdy ještě byla uváděna první vystoupení děl Wagnera, byla to přesně ta půda pro uměním nadšené, krásy potřebné mladé srdce, kterému se zdál los (úděl) činoherního pěvce od této chvíle nejzáviděníhodnější na zemi.
 
Po jednom roce bolení hlavy (kocoviny) nad tím mít vůli oznámit nebo neoznámit jsem se konečně odvážil svým rodičům říci své velké přání smět se stát umělcem. Když jsem rok nato na Akademii umění ve Vídni dostudoval starověk (Antiku), zamířil jsem v říjnu 1862 k cíli své touhy k velice vychvalovanému městu umělců Mnichovu, kde jsem byl nadšeným žákem profesora Anschütze. On byl ten, který u příležitosti jednoho, malíři organizovaného zábavného večera, objevil můj hlas a naléhavě mi radil tento svůj pěvecký dar využít a nalézt tak možná své životní povolání. Tak jsem přišel k Franzi Hauserovi, tehdy řediteli mnichovské hudební konzervatoře, u kterého jsem se vedle studia malby u Anschütze, dva roky učil na konzervatoři.
Mezitím jsem se pevně rozhodl plně se věnovat scéně a byl jsem také po úspěšné zpěvní zkoušce tehdejším generálním hudebním ředitelem Lachnerem na tři roky angažován Dvorní scénou v Mnichově.
 
Ale nedočkavému, vpřed dychtícímu brzy malá zaměstnanost tam už nestačila a tak jsem v roce 1867 přijal výhodnou nabídku Theodora Lobe’se do nově vybudovaného městského divadla ve Wroclavi.
Tam jsem si založil v roce 1868 s jednou bývalou kolegyní z konzervatoře vlastní krb a shledal jsem jej krásným; nádherné úlohy, vysoké uspokojení mého povolání.
 
Pak byla v roce 1870 vyhlášena válka a současně byly zrušeny všechny smlouvy o angažmá. Pouze Friedrich Haase v Lipsku měl tu odvahu nechat hrát dále a tam pro mne počala v září 1870 činnost, která mě během šesti let přinesla bezpříkladné úspěchy jako pěvce oratorií, koncertního pěvce u publika a tisku. Do této doby spadá i první studium Löwského balad, které tenkrát ještě nikdo neznal a nebyly zpívány. Z Lipska jsem také podnikl mé první koncertní turné do různých měst Německa, Holandska a Švýcarska. V roce 1874 mě mnohokrát navštívil Richard Wagner, který tenkrát přijel do Lipska připravovat pro rok 1876 plánované představení v Bayreuthu a byl mě přidělen čestný úkol tam pod řízením nezapomenutelného mistra v „Rheingoldu a Soumraku bohů“ ( „Rheingold und Götter-dämmerung“) moci zazpívat hrom, případně Gunthera.
 
Od roku 1875 jsem se stal členem Hamburského městského divadla pod řízením Polliniho, kterému jsem zůstal osm let věrný; doby na pocty a úspěchy bohatě požehnané. Z Hamburku jsem také účinkoval v německých operních představeních v Londýně, řízené Dr. Hansem Richtrem (1882), kde byli mimo jiné „Mistři pěvci“ jen v červnu dávaní desetkrát a já zpíval Hanse Sachse.
 
Když můj kontrakt v r. 1882 v Hamburku končil, přijal jsem po úspěšném hostování víceleté angažmá v Mnichově, města mých prvních mládeneckých pokusů a to pod 
vedením generálního intendanta z Perfallu,? kterého později následoval Ernst Possart. Léta 1886 a 1889 mne viděla v neporovnatelném Bayreuthu jako Marke, Amforatsa Hanse Sachse. Z Mnichova z velké časti podniknutá koncertní turné mne zavedla nejvíce do Berlína, kde jsem našel vždy nadšené přijetí jako zpěvák písní a balad. Od roku 1902 jsem ze zdravotních důvodů odřekl veškerá veřejná vystoupení a věnoval jsem se vyučování.“
 
Eugen Gura zemřel dne 26. srpna 1906 ve své vile v Aufkirchenu u Starnbergu.